Protestujeme proti provokaci!

Letos 5. června o půl desáté večer vysílala Česká televize pořad, nad nímž kroutili hlavou všichni z nás, kdo ho viděli. O událostech před šedesáti lety ve městě Postoloprty by touto formou dnes nehovořila ani německá média. Dvacetiminutová relace postrádala jakoukoliv objektivitu. Nad tím se mohli radovat jen funkcionáři sudetoněmeckého landsmanšaftu.
Koncem května a začátkem června 1945 od konce druhé světové války uplynula krátká doba. V lesích a kopcích se dosud potulovaly zbytky německé wehrmacht, znepokojovaly české obyvatelstvo a kladly překážky tvořící se administrativě. Nová československá armáda teprve vznikala. Teprve 22. května 1945 byl vydán rozkaz, aby se nové jednotky přemístily do pohraničí, očistily ho od nepřátelských živlů a zajistily klid a pořádek. Dne 27. května byla povolána první jednotka a vojáci náhradní zálohy.
Sídlem 1. čs. divize měly být právě Postoloprty. Ještě koncem dubna bylo místní německé obyvatelstvo prověřeno a rozhodnuto, kdo v místě zůstane a kdo bude přemístěn jinam. Muži byli rozděleni podle příslušnosti ke zbraním SS, k nacistické straně a jejím složkám.
Obnovení klidu a zvládnutí fanatických nacistů, kteří se nemohli smířit s porážkou, nebylo vůbec lehkou záležitostí. Generál Karel Klapálek se k událostem v Postoloprtech později vyjádřil takto: „Jako velitel mohu prohlásit, že podřízení velitelé a vojáci jednali ve smyslu vojenských zásad správně a došlo-li v jednotlivých případech k přehmatům, pak musíme uvážit, že vojáci jsou prostí lidé, kteří prošli peklem vojny a v největší části ztratili ve válce své bratry, sestry, otce, ženy, děti i prarodiče ukrutnostmi Němců. Právě jednotka postoloprtská, složená z velké části z volyňských Čechů, ztratila v Sovětském svazu své příbuzné a poznala na své kůži zvěrstva Němců, takže nikdo se nemůže divit, že tito vojáci jednali tvrdě proti Němcům, což je vojensky i lidsky pochopitelné.“
Při hodnocení situace v severozápadních Čechách nedlouho po skončení války je třeba vzít v úvahu, že právě tímto krajem procházely zcela nedávno předtím pochody smrti vězňů z nacistických koncentračních táborů. Při nich příslušníci SS bez milosti zastřelili každého z ubožáků, který již neměl sil dál v pochodu pokračovat. Později byly v blízkém i vzdálenějším okolí odkryty hromadné hroby bývalých vězňů (Bohosudov 11 mrtvých, Blatno u Jesenice 52, Březno u Chomutova 286, Žihle 283, atd.) Nejeden z těchto pochodů smrti procházel krajem v oblasti Žatce a Postoloprt.
Mrtvoly z hromadných hrobů u Postoloprt byly nalezeny a exhumovány v září 1947. Celkem bylo exhumováno na různých místech 763 koster. Po více než dvou letech ovšem nemohlo být zjištěno, zda šlo o německé obyvatele Postoloprt, nebo oběti ze zmíněných pochodů smrti. Navíc v Postoloprtech byl za války koncentrační tábor pro židovské míšence.
Sudetští Němci ve svých nesčetných publikacích ovšem mrtvé připsali na vrub českým vojákům. V touze po senzaci bohužel Česká televize převzala nepodložená obvinění a učinila z ní, v čase, kdy je televize nejčastěji sledována, protičeskou provokaci. Nám nezbývá, než proti takové provokaci protestovat!

Miroslav Moulis