Předseda ČSBS

Jaroslav Vodička se narodil 15. března 1948 v Grabštejně na Liberecku jako syn volyňských Čechů. Tatínek do ČSR přišel jako voják čs. armády  - Svobodovy - a maminka v roce 1947 v rámci reemigrace volyňských Čechů. Po skončení základní školy Jaroslav Vodička nastoupil do Lesnického učiliště ve Flájích, kde se vyučil v oboru lesní dělník. V roce 1965 nastoupil do Vojenského učiliště Julia Fučíka v Bruntálu, odkud později přešel do jednoletého maturitního kurzu v Českém Těšíně, který v roce 1966 ukončil maturitou. Ve stejném roce nastoupil do Vojenské školy železničního a silničního vojska ve Valašském Meziříčí, kterou zakončil v roce 1969 v hodnosti poručíka. Zde v roce 1968 vstoupil do KSČ na podporu tehdejšího Dubčekova vedení. Po vyřazení se stal velitelem samostatné strojní čety. Při stranických prověrkách v roce 1970 byl ze strany vyloučen a v roce 1974 propuštěn z armády.

V roce 1969 se oženil s Věrou Vaškovou. V roce 1971 se jim narodil syn Aleš, jenž po dlouhé těžké nemoci ve dvaceti letech zemřel. V roce 1976 se narodila dcera Radka

Po propuštění z armády působil ve Státním statku Podbořany jako mistr dílen ve Vysokých Třebušicích. V roce 1976 se stal vedoucím  Střediska těžké mechanizace, dopravy a dílen statku, následně jeho nákupčím a vedoucím MTZ. V roce 1984 byl jmenován hlavní mechanizátorem a o čtyři později začal studovat  Ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze, kterou zakončil státními zkouškami a získáním inženýrského titulu.

V roce 1990 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti podplukovníka. O rok později nastoupil k vojenskému útvaru do Žatce jako provozář pluku. Později vystřídal různé funkce, zpravidla technického zaměření a v lednu 1996 odešel do zálohy. V roce 2005 byl povýšen do hodnosti plukovníka.   

V roce 1996 založil firmu - STK s. r. o. Krásný Dvůr, která již ukončila činnost. Měl rovněž firmu zaměřenou na autoopravárenství, kde se opravovala zejména vozidla UAZ pro Armádu České republiky. Jako jeden z prvních v Evropě je dokázal připravit ke zkouškám a později uvést do provozu na pozemních komunikacích.

Coby člen našeho svazu prošel řadou funkcí až po místopředsedu ČSBS. Zúčastňoval se řady oficiálních akcí, na nichž  doprovázel nedávno zesnulou předsedkyni Andělu Dvořákovou a zejména v posledních měsících ji na mnoha z nich zastupoval.

Současně je členem předsednictva celostátního výboru Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel a také předsedou regionu Žatec.

Dne 28. října 2013 ve Vladislavském sále Pražského hradu z rukou prezidenta republiky Miloše Zemana převzal Medaili Za zásluhy v oblasti bezpečnosti státu a občanů.

Dne 21. června 2016 na X. sjezdu, byl potvrzen ve funkci předsedy ÚV ČSBS:

***

*** 

První místopředseda ČSBS  Ing. Emil Kulfánek

 

Narodil se v Děčíně 12. září 1946 v rodině zaměstnance Československých státních drah.

Po absolvování základní školy a odborného učiliště v Praze v letech 1952-1964, vystudoval Vyšší dělostřelecké učiliště v Martině (dnes Slovenská republika) obor výzbrojně technický. V červenci 1968 byl přijat do služebního poměru vojáka z povolání a vykonával odborně technické funkce v managementech výzbrojní služby u různých vojenských útvarů.

V roce 1971 absolvoval kurz odborného pyrotechnika a v letech 1974 až 1978 Vojenskou akademii v Brně obor výzbrojně-elektrotechnický. Po tříletém působení u protiletadlové raketové brigády, od roku 1981 do roku 1996, vykonával odborně technické funkce na Ministerstvu obrany ČR nejprve v řídících managementech služby raketového a dělostřeleckého vyzbrojování a od roku 1993 v managementech armádní logistiky. V této době se také podílel na vytváření celoarmádního pyrotechnického systému v rezortu obrany včetně výcviku pyrotechniků AČR a ostatních ozbrojených sborů ČR. Současně působil jako předseda celoarmádní zkušební komise pro přezkušování pyrotechniků AČR a policejních pyrotechniků MV ČR. Od roku 1997 až do odchodu do starobního důchodu na zmíněném ministerstvu působil na úseku tvorby majetkových interních normativních aktů v oblasti všeobecné správy majetku rezortu obrany. V roce 2004-2006 jako důchodce pracoval na oddělení vydávání osvědčení MO ČR, kde se zabýval problematikou vydávání Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb., o účasti v národním boji za osvobození v době od 15. 3. 1939 do 5. 5. 1945 a problematikou vydávání Potvrzení podle zákona č. 357/2005 Sb., o účasti v Českém národním povstání v době od 30. 4. 1945  do 12. 5. 1945.

V srpnu 1968 se oženil. Má tři děti..

S Českým svazem bojovníků za svobodu, resp. s jeho předchůdcem Československým svazem protifašistických bojovníků, přicházel do styku od dětství. Jeho strýc Ladislav Kulfánek se v květnu 1945 zúčastnil Českého národního povstání v Praze jako příslušník 1. praporu střelce Jana Čapka v Praze Michli, kde padl 7. 5. 1945. Jeho manželka, tedy teta E. Kulfánka, byla dlouholetou členkou Československého svazu protifašistických bojovníků v Praze 14. Účastníky národního boje za osvobození v letech 1943-1945 byli též rodiče manželky, kteří byli příslušníky partyzánského oddílu generála Luži na Moravě.

V roce 2000 začal spolupracovat se základní organizací ČSBS v Praze 15. V roce 2005 se stal jejím členem. V roce 2007 nastoupil do kanceláře ÚV ČSBS jako vedoucí ústřední evidence ČSBS. Kromě jiného působí jako vedoucí Památníku Pečkárna. V této souvislosti zpracoval i studii Sudety, která byla zveřejněna v Národním Osvobození v roce 2012 v číslech 21-24.

Postupně prošel různými svazovými  funkcemi od jednatele ZO a tajemníka OV až po současného předsedu 156. ZO a předsedu OV ČSBS Praha 15. Členem ÚV a předsednictva ÚV ČSBS byl zvolen v roce 2010. V červnu 2013 byl zvolen 1. místopředsedou Ústředního výboru ČSBS. Dne 21. června 2016 na X. sjezdu, byl potvrzen ve funkci 1. místopředsedy ÚV ČSBS:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Místopředseda Ústředního výboru ČSBS  Milan Andres

Narodil se 4. března 1959 v Broumově na Náchodsku v Královéhradeckém kraji. Jeho rodina děda, babička a otec, přišli do ČSR se Svobodovou armádou z Buzuluku do Prahy. Své válečné období zakončili 17. května 1945 slavnostní vojenskou přehlídkou na Staroměstském náměstí v Praze. Jeho děda byl vojákem i v první světové válce v zahraničí. Pocházel z Třebechovic pod Orebem. Přes Polsko odešel do tehdejšího Ruska za prací.  V Rostovu na Donu pracoval jako cechmistr v obuvnickém závodě a odtud byl později přeřazen do odštěpného závodu obuvnického ve Stalingradu. Jeho babička byla Ruska z Voroněžské oblasti a z tohoto manželství se narodil jeho otec. Společně pak celá rodina bydlela ve Stalingradu. V prosinci 1940 narukoval jeho děda do Rudé armády. V červenci 1942 Němci začali útočit na město a tak jeho babička s otcem opouštějí Stalingrad, s cílem připojit se k československé jednotce v Buzuluku, kde již jeho děda od února 1942 sloužil, po přeřazení z Rudé armády.

Pravděpodobně po vzoru svých předků si i Milan Andres zvolil náročnou cestu v silových rezortech naší republiky.

Vzdělání: 1974 – základní škola, 1977 – výuční list Hronov, provozní elektromontér, 1982 -  Maturitní zkouška – sociálně – právní vzdělání, Holešov, 1982 -  Praporčická zkouška - MV, odborný stupeň bezpečnostního vzdělání, Holešov, 1986 – státnice a promoce - Vysoká škola, obor – právo, Bratislava.

Kurzy, školení, osvědčení: červen 1992 – OSVĚDČENÍ - PODLE § 9, ODST. 1 ZÁKONA ČÍSLO 451/1991 Sb., říjen 1993 Kurz - Obsluhy a využívání osobních počítačů řady PC obsluhy a využívání osobních počítačů řady PC - vydáno osvědčení, březen 1999 – GENERÁLNÍ ZMOCNĚNÍ – pověření podle ustanovení § 11 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky a zákona č. 148/1998 Sb. O ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů k zjišťování údajů uvedených v matričních knihách úřadů matrik na území České republiky. Rok 2000 OSVĚDČENÍ - pro stupeň utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ - na základě podmínek uvedených v § 18 zákona č.148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů vydáno OSVĚDČENÍ, březen 2000 Štábní kurz – Vojenská akademie Brno - teorie řízení, podniková ekonomika, veřejná ekonomika, ekonomika obrany státu, psychologie řízení, krizový management státu - Vojenská akademie v Brně - Ústav managementu a podpory vzdělávání - vydáno osvědčení  červen 2000 Štábní kurz – MINISTERSTVO OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY - Vojenské obranné zpravodajství - zpravodajský management, řízení týmů, analytická práce v podmínkách zpravodajské služby, MINISTERSTVO OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY - HLAVNÍ ÚŘAD VOJENSKÉHO OBRANNÉHO ZPRAVODAJSTVÍ - vydáno osvědčení, prosinec 2003 kurz – BANKOVNÍ INSTITUT VYSOKÁ ŠKOLA PRAHA - Řízení malého a středního podniku, management, účetnictví a daně, podnikatelské minimum - vydáno osvědčení.

Praxe: 1977 Strojtex - Meziměstí, provozní elektromontér, 1978 - 1990 FMV ČSSR - výkonné, velitelské, řídící funkce, specializace, 1990 - 1998 Na základě usnesení předsednictva vlády ČSSR č. 3 ze dne 4. ledna 1990, přemístěn z působnosti FMV do působnosti FMNO k 24. 5. 1990, vyšší důstojnické hodnosti - řídící funkce, 1998 - 2004 MO ČR, vedoucí bezpečnostních prověrek MO Praha, ve prospěch Národního Bezpečnostního Úřadu – NBÚ - Praha. Realizace bezpečnostních prověrek právnických a fyzických osob na Stupeň TAJNÉ a PŘÍSNĚ TAJNÉ.

31. 12. 2003 – ukončen služební poměr s přiznáním zápočtu doby služby 28 roků a 9 měsíců.

2004 - dosud – komerční bezpečnost – koncesované bezpečnostní živnosti - odpovědný zástupce dle § 53 odstavce 3 živnostenského zákona, manažerská, řídící, kontrolní, lektorská, školící činnost atd.

 

V roce 2007 vystřídal ve funkci předsedy ZO ČSBS Broumov svého otce, kterou vykonává dodnes.  Od roku 2010 vykonává funkci předsedy Okresního výboru ČSBS v Náchodě. V roce 2013 byl zvolen za člena Ústředního výboru ČSBS a v období 2013 – 2016 byl členem Organizační komise ÚV ČSBS.

Na X. sjezdu ÚV ČSBS,  konaného 21. 6. 2016, byl zvolen místopředsedou Ústředního výboru ČSBS.

 

***

 

 

 

 

 

Místopředseda ÚV ČSBS  Emil Šneberg

Emil Šneberg

Narodil se 8. 9. 1931 v Praze, v rodině vojáka. Jeho otec, bývalý aktivní pilot z první světové války byl u zrodu československého vojenského letectva.

Dětství měl Emil Šneberg spojeno s vůní letadel, vyhlídkovými lety, hangáry a letadly, o nichž umí dodnes poutavě vyprávět. Rozpozná je také jen podle zvuku motoru. Letiště mu bylo druhým domovem a to i poté, co se rodina musela přestěhovat do Vokovic, kde prožil zbytek německé nacistické okupace za druhé světové války.

S otcem, který pro něj byl v každém ohledu vzorem a starším bratrem, prožil Emil Šneberg mnoho dramatických událostí, zejména v okolí ruzyňského letiště nebo přímo na něm. První den Pražského povstání v květnu 1945 se všichni zapojili do jednání s Říšskou pracovní službou. Následně se pak spolu s bratrem dostal do skladu německé armády, kde sebrali výzbroj, pušky a náboje. Získali tak pro skupinu povstalců z Vokovic, jejímiž byli členy, vzácnou výzbroj. Druhý den povstání šli tábor Říšské pracovní služby zkontrolovat. Skupina, ve které byl i Emil Šneberg, vytvořila rojnici a vyhnala Němce, kteří prchli a skrývali se v údolí Divoké Šárky.

Čtvrtý den bojů velitel úseku plk. Josef Fetka Josef vyslal Emila Šneberga spolu s otcem a bratrem na průzkum letiště Praha-Ruzyně. Vjezd do letiště byl zadrátován a zaminován pěchotní minou, kterou zneškodnili. Při obhlídce letiště našel Emil Šneberg kabely, které vedly do šatny francouzské restaurace. Ke kabelům byl připojen černý budík, nařízený na třetí hodinu. Otec Emila Šneberga nastražený výbušný systém deaktivoval. Výbušina byla uložena v zelených bednách, u uskladněného střeliva a leteckých bomb. Podle knihy letů zjistili, že Němci odletěli jen půl hodiny před jejich příchodem.

Po návratu z letiště byli zařazeni k jedné z barikád ve Vokovicích před domem č. 425. Otec Emila Šneberga byl na této barikádě velitelem. Ukrývající se Němci po nich stříleli z kopce u Džbánu na vzdálenost 800 metrů. Většinou byli zakopaní v Šáreckém údolí, což ztěžovalo vyčištění oblasti ještě několik následujících dnů.

Za aktivní podíl na Pražském povstání v květnu 1945 bylo Emilu Šnebergovi, Ministerstvem obrany České republiky vydáno Potvrzení o jeho účasti na květnovém povstání českého lidu v květnu 1945 podle § 7 zákona č. 357/2005 Sb.

I dnes v pokročilém věku je Emil Šneberg stále aktivní. Těží zejména z toho, že již od pěti let se aktivně zúčastňoval cvičení v Sokole a hodně sportoval. Velice se zajímá o společenské dění. Je aktivním členem několika občanských spolků, zejména Českého svazu bojovníků za svobodu, kde již druhé volební období působí ve funkci předsedy oblastní organizace ČSBS na Praze 2.

V letech 2013–2016 působil ve funkci předsedy Historicko-dokumentační komise ÚV ČSBS. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že v období posledních 4 let působí rovněž bezplatně,
na pozici průvodce v Památníku Pečkárna, který provozuje Český svaz bojovníků za svobodu. Na X. sjezdu ČSBS dne 21. 6. 2016 byl Emil Šneberg zvolen do funkce místopředsedy Ústředního výboru ČSBS na volební období 2016-2021.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Místopředseda ÚV ČSBS Mgr. Václav Vaněk

 

Narodil se 14. listopadu 1943 v Podivíně v okrese Břeclav. Jeho otec v době 1. světové války bojoval na italské frontě, kde přeběhl a stal jedním z čs. legionářů v Itálii bojujících za vznik Československé republiky. Po návratu do vlasti z italských bojišť se stal příslušníkem nově vytvářeného československého četnického sboru

V Podivíně prožil Václav Vaněk své dětství. Absolvoval zde základní i střední školu po níž vystudoval Pedagogický institut ve Zlíně. Při vysokoškolském studiu absolvoval též vojenskou katedru s přípravou na funkci „zdravotník-pomocník lékaře“. Po promoci v roce 1965 začal jako učitel na 2. stupni Základní školy v Podivíně. vyučovat přírodopis a zeměpis. V roce 1967 byl povolán k výkonu jednoroční vojenské základní služby, kterou ukončil v hodnosti podporučíka. Po ukončení vojenské základní služby opět nastoupil jako učitel v Základní škole v Podivíně. Rozsah předmětů, které vyučoval, se mu však rozšířil o pracovní výchovu a dějepis.Jako učitel působil s různými přestávkami až do svého odchodu do starobního důchodu v březnu 1985.

Již v průběhu svých studií a později jako učitel na Základní škole v Podivíně získával od svého otce nejenom jeho cenné vzpomínky, ale i upřímný vztah k naplňování a šíření historické pravdy o boji Čechů za vznik Československé republiky a později za její osvobození z německé nacistické okupace.

Členem předchůdce Českého svazu bojovníků za svobodu, Československého svazu protifašistických bojovníků se stal na popud svého otce v roce 1968 -  jako řadový člen základní organizace v Podivíně. V roce 1969 se oženil. Má dvě děti – dceru a syna. Jeho manželka je též aktivně zapojena do činnosti organizace Českého svazu bojovníků za svobodu v Břeclavi.

V roce 2012 byl zvolen do funkce předsedy Okresního výboru ČSBS Břeclav. Současně byl za okresní organizaci ČSBS Břeclav pro volební období zvolen členem Ústředního výboru ČSBS. V roce 2015 byl opětovně zvolen předsedou Okresního(od X. sjezdu ČSBS – Oblastního) výboru ČSBS Břeclav a členem Ústředního výboru ČSBS na volební období 2016 – 2021. Na prvním zasedání Ústředního výboru, které se konalo v den X. sjezdu ČSBS, byl zvolen členem Výkonného výboru ÚV ČSBS a na 2. zasedání ÚV ČSBS byl v opakované volbě zvolen místopředsedou Ústředního výboru ČSBS.

Je držitelem negativního lustračního osvědčení. Za svou dosavadní činnost ve prospěch Českého svazu bojovníků za svobodu byl Mgr. Václav Vaněk oceněn řadou Pamětních medailí ČSBS a dále pamětními medailemi spolků spolupracujících s ČSBS včetně spolků zahraničních.