Co dál?

Další rok je za námi. Opět stojíme, na prahu nového a klademe si otázku, co dál? Často se takto ptám i sám sebe. Věřte, není pro mne snadné řídit organizaci, v jejímž čele léta stála Anděla Dvořáková. V každém případě se vynasnažím, abych byl jejím důstojným nástupcem.

Bylo toho hodně, co loni udělala. Z jejích posledních aktivit zmíním dopis, jenž v červnu loňského roku napsala ministrovi vnitra Janu Kubicemu. Jménem členů ČSBS mu nabídla pomoc v souvislosti s žalobou podanou Sudetoněmeckým krajanským sdružením v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (SKSČMS). To u pražského městského soudu napadlo zamítnutí své registrace Ministerstvem vnitra ČR. Pana ministra upozornila, že ČSBS považuje za hrozbu jakékoliv pokusy prolomit prezidentské dekrety, což by  mimo jiné vedlo k popření závěrů Postupimské konference, na níž se jednalo rovněž o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska. Nabídka naší pomoci platí i nadále a záleží jen na panu ministrovi, zda ji využije.

Dne 26. července Anděla Dvořáková s předsedu ČsOL Pavlem Budínským podepsali Dohodu o vzájemné spolupráci mezi ČSBS a ČsOL. Věřím, že naše vzájemné vztahy a součinnost se budou prohlubovat. Ostatně nejen pátá strana Národního Osvobození je důkazem mnoha našich společných akcí i faktu, že nás toho spojuje hodně. Především povinnost hájit historickou pravdu a památku všech, kteří se zasloužili o vznik samostatného Československa v roce 1918, ale i těch, kteří se nacismu a fašismu postavili na odpor a vybojovali nám svobodu. V tomto směru nesmíme polevit, protože naše společnost hnědne. Nevidí to snad jen ti, kteří to vidět nechtějí.

Když se v prvním lednovém čísle roku 2010 zesnulá předsedkyně na stránkách Národního Osvobození zamýšlela, jaký bude následující rok, zdůraznila, že se nemůžeme smířit s tím, že z péče Ministerstva obrany ČR vypadli političtí vězni. Vyjádřila nelibost, že tento problém se týká pouze vězňů v naší zemi, neboť všude jinde ve světě je každý bojovník za svobodu považován za veterána. U nás jím je výlučně ten, kdo bojoval se zbraní v ruce. Výsledkem je, že tři měsíce na frontě jsou z pohledu zákona více než léta v koncentračním táboře.

S touto nespravedlností jsme se nesmířili. Nedávno jsem měl možnost mluvit s předsedou Senátu PČR Milanem Štěchem a na základě tohoto jednání jsme řediteli jeho kanceláře zaslali k úpravě zákon č. 170 o sociálních výhodách pro politické vězně, jimž byly odebrány. K posouzení jsme současně poslali návrh zákona o Českém národním povstání. O výsledcích vás, samozřejmě, budeme informovat.

V naší zemi se, bohužel, užívá metoda, že vítěz přepisuje dějiny nebo si je aspoň upravuje podle vlastních potřeb. Na tuto skutečnost stále poukazujeme a důrazně ji odmítáme. Proto také péče o odkaz odboje zůstává naším klíčovým úkolem. Aby naše úsilí nepřišlo vniveč, potřebujeme do našich řad získávat mladé lidi, kteří by jednou po nás převzali pomyslnou štafetu a stali se nositeli našich tradic. Máme organizace, kde se to daří. Bylo by dobré, kdyby se se svými zkušenostmi podělily a poradily, jak na to. Ostatně příležitost k tomu je i na výročních schůzích, které již probíhají a také v rámci příprav na náš sjezd v roce 2013.  Rovněž stránky Národního Osvobození jsou otevřeny diskusi na toto téma.

Do nového roku si zpravidla dáváme spoustu předsevzetí. Dejme si tedy společně za úkol, že než se rok s dalším rokem sejde, náš svaz omladíme.

Děkuji Vám za práci, kterou jste pro ČSBS i svou vlast udělali a za sebe i za vedení svazu Vám přeji splnění všech přání, hodně osobního štěstí a zejména pevné zdraví.

                                                                                                                                                                  Ing. Jaroslav Vodička, předseda ČSBS

Vyšlo v čísle 1 (4. ledna 2012)