Projev předsedy ČSBS Ing. Jaroslava Vodičky v Panteonu Národního muzea v Praze ze dne 28. října 2011

Vážené dámy, vážení pánové,  milí hosté, sestry a bratři,

dnes si připomínáme 93. výročí vzniku samostatného Československa, na jehož zrodu mají stěžejní zásluhy Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik.

Pro řadu současníků 28. říjen představuje jen další den volna, zaznamenaný v kalendáři jako státní svátek. Žijí v České republice a někdejší společný stát Čechů a Slováků jim už nic neříká. To ovšem neznamená, že bychom toto datum měli ignorovat. Opak je pravdou, neboť minulost se nám promítá do současnosti a nějakým způsobem se odrazí rovněž v budoucnosti. A právě současnost, a tudíž i budoucnost, nám dělá starosti.

Nejen na stránkách našeho čtrnáctideníku Národní Osvobození, ale také na různých akcích to v uplynulých měsících zdůrazňovala i naše nedávno zesnulá předsedkyně Anděla Dvořáková.  Mám na mysli varování  před hnědnutím naší společnosti. Domníváme se, že události ve Šluknovském výběžku či v Ústí nad Labem nelze podceňovat. Podobně jako  fakt, že podle některých odhadů je u nás na 400 ghett obývaných desetitisíci převážně Romů bez práce. Uvedená skutečnost, nebude-li se důsledně řešit, může mít neblahé důsledky. Jsme v tomto směru zajedno s některými bezpečnostními analytiky, kteří dokonce sociálně vyloučené skupiny pokládají za mnohem větší hrozbu pro naši zemi, než zatím ještě zanedbatelný terorismus.

Sociální politika této země je nastavena tak, že žene lidi do bídy a ty, kteří v ní už jsou, sráží na úplné dno. Těžkooděnci nic nevyřeší. Snad jen určitou konkrétní situaci, nikoliv podstatu problému. Obce od státu nedostávají tolik finančních prostředků, kolik by potřebovaly na aktivní politiku zaměstnanosti, což logicky vede k napětí v regionech s vysokou nezaměstnaností. Lidé, kteří řádně pracují, se rozčilují, že existují skupiny občanů, kteří dlouhodobě nevyvíjejí žádné pracovní aktivity, pobírají sociální dávky a přesouvají se do ghett. Ukazuje se, že neviditelná ruka trhu, kterou určití politici považují za div ne všemocnou, nic neřeší. A tak místo, aby stát uvedené problémy řešil v rámci dlouhodobé promyšlené koncepce, možná i v řádu generací, reaguje na bezesporu nutné úspory neustálým škrtáním.

Jenomže utahovat si opasek nelze do nekonečna. Potřebu šetřit nezpochybňujeme, nelíbí se nám však způsoby, jakými by se měla realizovat. A nelíbí se to ani řadovým občanům. Je tedy logické, že jejich nespokojenost čím dál hlasitěji využívají extremistické síly. A ti, kteří se skupinami takzvaných nepřizpůsobivých cítí ohroženi nejvíce, jim popřávají sluchu.

Dějiny uplynulého století snad lidstvo dostatečně poučily, kam až to vede, když bídy jiných zneužijí vůdcové, kteří je dokážou zmanipulovat tak, že za nimi slepě půjdou. Německý kancléř Brüning jakožto finanční odborník začal v době hospodářské krize  ve třicátých letech minulého století vydávat řadu opatření, která měla její negativní důsledky zmírnit. Zejména škrtal a škrtal, aby omezil vládní výdaje. Asi se domníval, že národ jej pochopí. Nestalo se tak a výsledkem byl obrovský vzestup nacistů.

Kancléřova politika, místo aby dopady krize aspoň mírnila, ji totiž ve skutečnosti prohlubovala. Tohle by ti, kteří tuto zemi řídí, měli mít na paměti. Rozhodně není na místě podceňovat varování odbojářů, pamětníků, kteří vzestup a pád nacistického Německa a vše, co z toho vyplynulo zejména pro Evropu, zažili na vlastní kůži.

Dovolte, abych své vystoupením zakončil slovy našeho Otce zakladatele Tomáše Garrigua Masaryka. „Každá diktatura, také proletariátu, bez odborných znalostí  administračních a bez velkého plánu politického vede k politickému i hospodářskému úpadku. … politika není jen touha po ideálním společenském zřízení, nýbrž musí býti také znalostí prostředků, kterými se ten ideální stav dosáhne. … Demokracie musí zabezpečit politické odbornictví – vady demokracie neprýští z parlamentarismu, nýbrž z nedostatků společnosti.“

Tolik náš první prezident Masaryk, jehož slova, jak se domnívám, nic neztratila na aktuálnosti.

Děkuji vám za pozornost a vám všem přeji krásný sváteční den.