Jde o odkaz odboje

Dne 26. července 2005 se na ústředí Českého svazu bojovníků za svobodu v Praze 2 konala pracovní porada předsedů okresních (obvodních, oblastních a městských výborů Svazu). Svolala ji předsedkyně ČSBS Anděla Dvořáková na základě rozhodnutí mimořádného zasedání předsednictva ÚV ČSBS z 13. července 2005. Jejím cílem bylo, aby se odbojáři poradili o postupu opatření k návrhu zákona, jímž se mění zákon č. 255/1946 Sb., podaný poslancem Josefem Janečkem (KDU-ČSL). Stanovisko k návrhu novelizace publikujeme.
JUDr. Zdeněk Carda z oddělení Ministerstva obrany ČR pro vydávání osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. informoval o připravovaných zákonných úpravách, týkajících se sociálního zabezpečení účastníků národního boje za osvobození a podal metodický výklad k přípravě podkladů ve fázi před výplatou nároků. A. Dvořáková v této souvislosti ocenila dlouhodobý vstřícný postup a pomoc Ministerstva obrany ČR a některých poslanců našemu Svazu. Značný prostor jednání byl věnován otázkám současné prezentace ČSBS v mediích. Účastníci porady k tomu schválili, s výjimkou jednoho hlasu, níže publikovaný dopis, zaslaný Radě pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Na jednání byly také projednány aktuální organizační otázky a vysloven souhlas s postupem vedení ČSBS a jeho orgánů při řešení aktuálních otázek činnosti.

V Praze dne 25. července 2005

Vážení,
Český svaz bojovníků za svobodu se snažil nereagovat na všechny nevybíravé útoky, které vrcholí právě v době, kdy Česká republika vzpomíná 60. výročí vítězství nad nacismem. Tedy vítězství, k němuž rozhodujícím způsobem přispěli právě účastníci druhého odboje. Velmi zásadním způsobem se na útocích proti odbojářům podílí Česká televize. Je to o to závažnější fakt, že je to veřejnoprávní televize, která má za hlavní úkol posilovat vlastenectví, výchovu k demokracii a svobodě.
Na pořadech o odboji však nerespektovala ani jeden z těchto principů. Její pořady byly jednostranné, zavádějící, a často i lživé. Projevuje se v nich absolutní neznalost historie druhé světové války, doby protektorátu, úkolů zahraničního a domácího odboje. Co je ještě horší, ani redaktoři nemají základní informace o současném postavení občanských organizací ve státě. Pletou si základní pojmy, a tak jejich názory velmi zkreslují postoj organizací. Lze se také domnívat, že je to záměr publicistů. Prostě vybírají fakta tak, jak se jim hodí. O tendenčním zpracování ani nehovoříme. Konečně na to si stěžují mnohé z demokratických organizací, které obnovily svou existenci „po sametu“. Z žurnalistiky se zcela vytratila povinnost ověření faktu. Chybí profesionální nadhled redaktora. Fakta vybírá tak, jak se mu hodí.
Protivníci Svazu, a jak se ukázalo je jich v současné době požehnaně, uplatňují názor, že Český svaz bojovníků za svobodu je nedemokratická, totalitní organizace. Názor má několik poloh. Jedna vychází z nepochopení postavení organizace. V případě pana Stránského nerespektují fakt, že Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých je samostatnou organizací s právní subjektivitou. Do jejího chodu nemůže Svaz zasahovat. V rozhovorech se to zakrývá a Svaz je napadán za postup, který s ním nemá nic společného. Stačilo by, kdyby si redaktor pročetl stanovy obou organizací. Nikdo z publicistů nevysvětlil v čem je Svaz nedemokratický.
boje. Nejenže změnila svůj název, ale s ním změnila i své postoje. Rozloučila se s několika sty svých členů a nabídla návrat těm, kteří museli po roce 1948 Svaz opustit. Patřil mezi ně např. i bývalý předseda Dr. Jakub Čermín, student 17. listopadu 1939, v padesátých letech souzen v procesu s Miladou Horákovou. Je třeba zdůraznit, že některé organizace vedly boj proti Svazu i v době, kdy byl jeho předsedou. To je ukázkou, že nejde o demokracii, ale o prestiž. Českému svazu bojovníků za svobodu však o prestiž vůbec nejde. Jde mu pouze a jedině o odkaz odboje, tedy o svobodu a demokracii této země. Za to položilo život na 360 tisíc občanů Československa.
Celý problém kolem Českého svazu bojovníků za svobodu pak eskaloval letos v roce 60. výročí vítězství nad  nacismem. Zatímco svět své hrdiny oslavoval, u nás diskutujeme o smyslu odboje, o čistotě odboje apod.
V parlamentu se dokonce objevil návrh zákona Dr. Janečka, který chce bojovníky proti nacismu kádrovat a hodnotit po 60. letech, kdo si tento titul zaslouží a kdo ne. Svaz je přesvědčen, že za akcemi a pořady ČT je třeba hledat bohatou kancelář sudetoněmeckého landsmanšaftu. Možná by stálo za to, kdyby Rada prošetřila jeho finanční podporu tvorbě ČT. Z toho možná plyne i úlitba postojů veřejnoprávní televize a její negativní postoj k tradicím odboje. Ostatně zpravodajství ČT k odhalení sochy Edvarda Beneše, načasování masakru v Přerově a jeho přirovnání k Lidicím a Ležákům, či Postoloprty mluví samo za sebe. Konečně i výběr odborníků jako Pavla Žáčka komentujícího Pražské povstání za ústav, který má na toto období specialistu na slovo vzatého Dr. Stanislava Kokošku, je dokladem záměru, nikoliv snahy po objektivním posouzení historické skutečnosti. Navíc pan Žáček, vystudoval novinařinu, a i když se již několik let zabývá studiem druhé světové války, odborníkem na slovo vzatým ještě dlouho nebude. Historie totiž vyžaduje dlouhodobé bádání. Stejně tak programy odhalující sporný postoj Čechů po květnových dnech 1945, je ukázkou nepochopení tehdejší situace a nálady obyvatelstva. Konečně i faktu, že třeba u Lidic a Ležáků šlo o státní politiku nacismu a u Přerova o selhání lidského faktoru, daného několikaletým utrpením, hrůzou a bezprostředními zážitky z pochodů smrti. Nelze to omlouvat, ale mělo by se o tom v tomto kontextu hovořit. Neoddiskutovatelným faktem je, že do dnešních dnů ČT nenatočila ani jeden dokument z pochodů smrti, ani o hromadných hrobech vězňů. V našem pohraničí jich jsou desítky. Neodkrytí těchto faktů umožňuje landsmanšaftu tyto hroby označovat za hroby německých obětí. Pravda je přitom tak lehce dokazatelná. Zajímavým a pro doklad fanatismu sudetských Němců až do samého konce války, je příklad z Nýřan. Tam dorazil ve druhé polovině dubna 1945 vlak s politickými vězni z celé Evropy. V noci při hloubkovém náletu se asi stovce vězňů podařilo uprchnout. SS vyhlásili pohotovost a začala štvanice, jaké Nýřansko nezažilo. Primát v zabíjení uprchlíků měli němečtí sedláci z nedalekých Uherců. Vraždili tím, co měli po ruce, tedy nejen zbraněmi, ale i topory a dalším hospodářským nářadím.
Svaz nechtěl o těchto problémech hovořit. Naši členové jsou již velmi staří lidé, kteří nemají sílu se bránit. Je smutné, že se ve společnosti nenajdou stateční lidé, kteří by to dokázali za ně. Rada pro sdělovací prostředky při Poslanecké sněmovně však má za povinnost dohlížet na kvalitu a pravdivost programů ČT. A proto se na ní obracíme, aby dosáhla nápravy. 
Tento dopis byl projednán a schválen na celostátním setkání zástupců jednotlivých okresních organizací Českého svazu bojovníků za svobodu dne 26. července 2005.

Anděla Dvořáková