Květnová revoluce

Sestry, bratři a naši čtenáři! V předvečer májových dní jsem zalistoval v časopisu Květnová revoluce, s podtitulem Obrazový památník hrdinství a slávy z velkých dnů lidového povstání. V roce 1945 ho vydalo nakladatelství Melantrich v Praze a vytiskla jeho tiskárna. Listuji Květnovou revolucí a řádky textu hned v úvodu dýchají atmosférou doby, kterou  mnozí z nás, ať již v Praze, nebo v jiných místech naší vlasti před šedesáti lety prožívali…

... Jako sníh v jarním slunci zmizely v sobotu dne 5. května 1945 německé nápisy z pražských ulic. Obyvatelstvo se radostně podjalo úkolu setřít s tváře svého milovaného města vše, co jeho očím připomínalo šest let nenáviděné německé okupace…
Na Národní třídě se před polednem objevil muž, třímající ve vysoko zdvižené ruce československou vlajku. Těsně před polednem se přihnala na Václavské náměstí první auta SS a německé policie. Ozvaly se první výstřely, na nárožích byly postaveny kulomety, náměstí bylo vyklizeno. I v přilehlých ulicích začali Němci zahánět obyvatelstvo do domů. Ukazuje to snímek, který byl pořízen se značnými obtížemi na rohu Bredovské ulice v blízkosti pověstného Petschkova paláce. Fotoreportér (pozn. red. - S. Štochl) měl aparát v aktovce, kterou nesl pod paží a z níž vyřízl otvor pro objektiv… Mezitím v dolejší části Václavského náměstí a Na Můstku dopadaly první kouřové bomby, které měly vnést do lidu paniku…v zápětí bylo několika odvážlivci nedaleko odtud - Na Příkopech - ukořistěno první vojenské auto a jeho posádka odzbrojena a zneškodněna.
Jeden z průchodů obchodního paláce Koruna byl brzy obsazen a ukořistěným kulometem mohla tak být ovládána část třídy Na Příkopech… K budově Československého rozhlasu, odkud se ozývalo naléhavé volání o pomoc, přijeli první bojovníci…
Pražané ubránili své město nejen proti silné německé posádce, ale odolali také mohutně vyzbrojeným nepřátelským tankovým jednotkám zvnějšku.
Sestry a bratři, začal jsem vzpomínkou na květnové dny v Praze. Ve stínu Pražského povstání, tak jak tomu nejednou v naší historii bylo, nesmí zůstat odpor obyvatelstva v dalších místech naší vlasti, který jim předcházel. V prvních květnových dnech došlo k řadě protinacistických vystoupení českého lidu. Již 1. května 1945 to bylo povstání v Přerově. Němci bylo sice potlačeno, ale dalo podnět k dalším revolučním vystoupením.
Dne 2. května 1945 byla zorganizována nejprve generální stávka v Nymburce, která přerostla v povstání. K podobným akcím a k vyhlašování Československé republiky došlo v této době i v Poděbradech, Rakovníku, Novém Bydžově, Poříčanech, Chlumci nad Cidlinou, v Kostelci nad Černými lesy, Malých Svatoňovicích, Úpici, Nové Pace, Lomnici nad Popelkou, Semilech. V některých oblastech byly v čele povstaleckých akcí především partyzánské oddíly (např. na Českomoravské vrchovině, v Podkrkonoší, v jižních Čechách, na Podbrdsku, na Mělnicku). Čtvrtého května povstali dělníci na Kladně a dále v Králově Dvoře, Libčicích, Lounech, Kralupech, Roudnici, Berouně, Slaném a dalších místech.
Pátého května dopoledne po zprávě, šířené ráno mezi lidmi, že americké vojsko se blíží k Plzni, povstali i obyvatelé této západočeské metropole. Po demonstračním průvodu plzeňskými ulicemi a převzetí moci Národním výborem zahájili představitelé města rázná jednání s velitelem plzeňské posádky. Mezitím povstalci obsadili hlavní poštu, hlavní nádraží, Škodovku a další správní celky. Pro zdárný průběh povstání bylo velmi důležité obsazení vysílačky předem připravenou bojovou skupinou. Během dne proběhlo ve městě několik ozbrojených střetnutí s německými hlídkami. Německé posádce se ale podařilo udržet pozice v kasárnách až do 6. května ráno, kdy do Plzně přijely jednotky americké armády. Při vítání Američanů obyvateli Plzně zahájili, kolem deváté hodiny, němečtí střelci palbu z oken domů, ale i z věže kostela sv. Bartoloměje. Po krátkém boji bylo několik zákeřných střelců z řad vojáků i civilistů zlikvidováno. Pro obyvatele Plzně tím válka skončila, stejně jako pro celou řadu českých západních a jihozápadních měst a obcí osvobozených v tento den vojsky 3. americké armády armádního generála G. S. Pattona.
„Svým vystoupením na barikádách ve dnech 1. až 9. května dokázali naši lidé, že za svobodu jsou ochotni jít nejen bojovat, ale v případě potřeby i položit svůj život. Význam povstání lidu Čech a Moravy ani v nejmenším nesnižuje skutečnost, že se tak stalo v samotném závěru války. Dokládá to i brutalita, s jakou se německá vojska snažila povstání potlačit…
Povstání v květnu 1945 je neodmyslitelnou součástí našich národních dějin, trvalou vzpomínkou na ty, kteří se aktivním bojem podíleli na obnovení naší svobody od nacistické nadvlády.“
Se slovy historika Miroslava Mudry lze jen souhlasit a naše úcta a vděk patří všem těm, kteří byli v květnových dnech před šedesáti lety u toho.

Plk. Ing. Antonín Štícha,
předseda Sdružení Českého národního povstání