Legenda o atentátu na Henleina

Ohlédnutí
Dne 8. srpna 1932 se v Brně konal proces s Volkssportem. Rozsudek prokázal spolehlivě, že všichni obžalovaní byli prokazatelně uznáni vinnými z úkladů proti republice, přípravy a napomáhání realizaci plánů, podle nichž mělo být pohraniční území a českoslovenští občané německé národnosti, kteří zde bydleli, odtrženi od ČSR a připojeni
k Velkoněmecku. Tento program v případě odporu československého národa měl být proveden násilně s cizí pomocí. Usnesením vlády ze dne 4. října 1933 byla Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei – DNSAP – Německá nacionálně socialistická strana dělnická a Volkssport jako její součást rozpouštěna. Po zrušení DNSAP nastoupila méně známá garnitura politiků občanů německé národnosti v čele s Konradem Henleinem, hlavním předákem německé tělocvičné jednoty (DTV), který založil l. října 1933 Sudetoněmeckou vlasteneckou frontu (SHF), později přejmenovanou na SdP a předstírající loajalitu k ČSR. Henleinovi se podařilo v SdP
spojit bývalé členy DNSAP, DNP a část turnerského dorostu v monolitní stranu. Strany aktivistické – Křesťanskosociální strana li-dová (CSV) a Svaz německých zemědělců (BdL) se připojily později. Dne 19. května 1935 se konaly parlamentní volby. Henlein v rámci předvolební kampaně při své okružní cestě po Moravě zavítal i do Znojma.

Legenda
V květnu roku 1939 se ve Znojmě konalo krajské shromáždění NSDAP. Při vzpomínce na minulost místní vedoucí strany Hans Brosch kromě jiného uvádí: „V rámci předvolební kampaně 27. dubna měl vystoupit také Konrad Henlein. Masivní propaganda rudých nás utvrdila, že se na Konrada Henleina v průběhu jeho pobytu ve Znojmě připravuje atentát. Proto jsme podnikli veškerá opatření, abychom vůdce našeho hnutí ochránili. Přesto všechno se ale Konrad Henlein málem stal obětí této židovskomarxistické zločinecké bandy. Při přepadení naší kolony na Mariánském náměstí ve Znojmě a při následných střetnutích totiž nejenže česká státní policie zaujala pasivní postoj, ale dokonce bránila i našim ordnerům, kteří se pokoušeli chránit Konrada Henleina a účastníky shromáždění. Následující den jsme napočítali 73 zraněných kamarádů. Krásná ukázka židovsko-čekoslovenské štvavé politiky. Ale Konrad Henlein k tisícům shromážděných soukmenovců i přesto nakonec promluvil.“ (Konec citátu – Historie okupovaného pohraničí 1938–1945, č. 8, ÚJEP Ústí n. L. str. 163). K téže události svědectví archivu: „Policejní komisařství ve Znojmě: 1. července 1935 ve Znojmě č. 860 pres. pro Krajský soud ve Znojmě. Dne 27. dubna 1935 v 11 hod. úřadovna Sudetoněmecké strany (SdP) na komisařství hlásí, že se má konat schůze, na které měl hovořit Henlein. Členové KSČ a sociální demokraté se srotili, aby na schůzi měli hodně svých příznivců. Jan Knebel z KSČ vydal k tomu letáky. 27. dubna 1935 v 8 hod. přijel autobus se členy SdP a ti volali hesla. Jan Knebel s dalšími členy KSČ byli zadrženi a zahájeno proti nim trestní řízení. SdP mobilizovala své členy k účasti na schůzi. Dne 7. května 1935 14.25 došlo ke rvačce, v 16.45 se sešlo
250 příslušníků německé sociální demokracie a chtěli vniknout do Německého domu, kde byli příslušníci SdP. V 17.45 hod. jela kolona aut s Henleinem, část demonstrantů je napadla házením kamení. Zahájeno trestní řízení proti Sedláčkovi a spol. pro trestní čin dle § 85 tr. zákona. 7. května 1935 č. 8425/35 trestní stíhání řady osob. K ochraně Henleina přiděleni inspektor Arnošt Slabý a Krčma. Tito neviděli a také sám Henlein a jeho lidé, že by na auto Henleina b935 bylo stříleno a také nebylo zjištěno poškození auta. Henlein udal případ až hodně později na policejní ředitelství v Opavě. Vůbec nebylo zjištěno, že by bylo stříleno na Henleinovo auto, jak tvrdí SdP. Po schůzi v Německém domě od 19–20 hod. asi 1400 lidí se sešlo z obou táborů. Byla podána řada trestních oznámení. Ve 22.45 Henlein odejel ze Znojma do Mikulova.“
„Policejní komisařství Znojmo 4. června 1935 č. 942/35 na Státní zastupitelství ve Znojmě: 27. dubna 1935 vyjel Henlein z Aše osobním autem, které řídil jeho řidič Kristian Ludvík a Henleinův osobní lékař MUDr. Hahnbauer z Aše, Dr. W. Brand a osobní sluha Henleina Karel Wawersich. S tímto autem jely dvě tříkolky a tři osobní auta. Henlein jel uprostřed kolony. V autech jeli JUDr. Hans Neuwirth, JUDr. Willi Sebekowski, redaktor Hermann Hönig, Dr. Alfred Kottek a další. Ve Znojmě bylo na auto házeno kamení. Henlein až při pokračování v okružní cestě
v Opavě prohlásil 29. dubna 1935, že při házení kamení byla rozbita skla v autě.
Dr. W. Brand uvedl, že kameny lidé brali ze stavby. H. Sapík, svědek, že někdo z druhého auta Henleinova doprovodu 2x vystřelil. Řidič Henleina Kristian Ludvík: dvě střelné rány šly na přední tabule skla. Henlein podal trestní oznámení přes Dr. Jana Kottka a další pak JUDr. Neuwirth. Oznámení byla zaslána na Státní zastupitelství Znojmo 1. 5. 1935. Lehce byl zraněn Hermann Hönig. V nemocnici bylo ošetřeno 15 lehce zraněných.“ Tolik svědectví archivu. Srovnáme-li výše citovaný úryvek z projevu, který pronesl Hans Brosch v květnu 1939, zjistíme, že archiv vypovídá o události z 27. dubna kromě jiného, „že vůbec nebylo zjištěno, že by bylo stříleno
na Henleinovo auto,“ konec citátu. Nepravdy o minulých událostech prosakují do současnosti, a co je velmi vážné, že je nám SL diktováno, jak máme posuzovat transfer občanů německé národnosti v roce 1945
a jak se máme chovat k občanům německé národnosti žijícím v České republice. Je třeba připomenout, že v době existence první republiky drtivá část občanů německé národnosti zneužila demokratického zřízení ČSR a přispěla k likvidaci státu. Také v současnosti je demokratické zřízení ČR zneužíváno SL k rozrušování identity českých občanů výmysly, polopravdami a neoprávněnými požadavky. Mají i masivní podporu. Dne 20. 9. 2004 byl ministr zahraničí ČR JUDr. Cyril Svoboda hostem Slezsko-německého spolku v Krnově. Při rozhovoru se studenty a žáky uvedl, že „smysl usmíření nespočívá v navrácení majetku, ale že je gestem, jehož cílem je vzájemné požadavky zastavit (Landeszeitung č. 21/6 z 12. 10. 2004). Chtěl pan ministr zahraničních věcí JUDr. Cyril Svoboda říci, že přestalo existovat mezinárodní právo, zakotvující povinnost agresora nahradit napadnutému státu veškeré škody, které mu agresí a jejími důsledky vznikly? Pařížská reparační dohoda z prosince 1945 uložila Německu zaplatit Česko-slovensku reparace ve výši 365 miliard předválečných Kčs. Němci nám dosud údajně zaplatili 670 milionů Kč. Nelze zapomenout, že agresorem bylo nacistické Německo a ČSR jeho první oběť. Tansfer občanů německé národnosti po válce z Polska, ČSR a Maďarska byla nevyhnutelná prevence před vyvoláním dalšího válečného požáru. Miliony mrtvých z první a druhé světové války varují. Živí nemají právo za mrtvé cokoliv odpouštět a omlouvat agresory!

PhDr. Marie Novotná
Archiv: JUDr. František Vašek