Nacismus, protektorát a ekonomika

V květnu si rádi připomeneme ty chvíle úlevy a neskonalé radosti, které jsme prožívali před 60ti lety, kdy skončila válka v Evropě porážkou nacistického Německa a skončil nenáviděný protektorát. ČSR jako člen vítězných mocností se obnovila v předmnichovských hranicích. Vybavíme si tu všeobecnou euforii, se kterou jsme se pustili spontánně do odstraňování válečných škod a nového budování.
Nezapomínáme ale ani na to,co předcházelo. Z úst p. Böhma a pí Steinbachové jsme se dozvěděli, že jsme se vlastně neměli nijak špatně. Neuvěřitelné však je, že i (náš ?) ministr zahraničí Cyril Svoboda také přitakal, že on ten nacismus nebyl tak hrozný. My jsme ovšem tu dobu prožili. Ano, kolaborující menšině našeho národa nebylo tak špatně. Proto i dnes tato může i s potomky velice silně soucítit s landsmanšaftem a falzifikovat dějiny. Pravda ovšem mluví i  fakty a čísly:  
Za protektorátu bylo naše hospodářství zcela rozvráceno a podřízeno válečným potřebám Německa. Nejen to. Násilná germanizace byla východiskem k trvalému poněmčování naší země a k přípravě plánu „konečného řešení české otázky.“. Obdobu bychom v dějinách snad našli  jen v režimech kolonizátorů proti utlačovaným domorodcům, i když u nás to mělo svá specifika. „HERRENVOLK- náš z „páté kolony SD“ i říšský „ - nastolil nacistický vojensko-policejní okupační režim ( tj. Reichsprotektora s jeho orgány, wehrmachtu, gestapa, Sicherheitsdienstu, NSDAP atd.), kamuflovaný kolaborující tzv. protektorátní vládou i protektorátními orgány ( s výrazně omezenými, hlavně podřízenými pravomocemi). Nepublikované heslo nacistů zní: „Tschechisches ksindl“ musí se naučit poslouchat, maul halten und weiterdienen! A pak uvidíme!...Pak...“ Němci byli „privilegovaným panstvem“ v našich zemích v ekonomice i politice, i potravinové příděly a příjmy měli nesrovnatelně vyšší.
Typickými metodami okupační nadvlády v ekonomice bylo dosazování Němců do všech klíčových míst v ekonomice i státní správě, zabírání půdy rolníkům, např. evakuace 150 tis. Čechů a Moravanů z 248 vysídlených obcí, dále hromadné zavírání drobných živností i přímá konfiskace majetku na základě soudních rozhodnutí a arizací židovského majetku. Arizace se stala nejrozsáhlejším majetkovým přesunem, poněvadž se vztahovala plně na všechny společnosti, kde ve správní radě byl nějaký Žid, nebo kde židovský kapitál přesáhl 25 procent. Hodnota 234 velkých a 190 malých podniků vč. tzv. vystěhovaleckého fondu byla odhadnuta na 16 mld K. Hmotné škody v průmyslu vyplývaly z totální militarizace, rušením závodů i celých odvětví, z bombardování na konci války i přímých vojenských akcí. Úplně vyčerpány byly surovinové zásoby, výrobní zařízení se opotřebovalo a zastaralo, snížila se kvalifikace zaměstnanců a rozpadla se pracovní morálka.
Velkou kořistí byla vyvlastněná výzbroj čs. armády, vyvlastněná kasárna, zbrojní podniky a vojenské objekty všeho druhu.
Největší průmyslovou kořist získala A.G. Reichswerk Hermann Göring (doly, hutě, zbrojní podniky). Zmocnila se 80 společností se 150 tisíci zaměstnanci. Pozadu příliš nezůstal  SUBAG, Mannesmann, I.G. Farbenindustrie, AEG a další. Na své si přišla i Dresdnerbank, Deutsche Rentenbank - Kreditanstalt i mnoho dalších.
Škody vyčíslené v dokumentu spojenecké komise „Německé zločiny proti ČSR“, určeném pro Norimberský proces byly v průmyslu odhadnuty na 38,4 mld Kč. České banky byly s výjimkou Živnobanky buď likvidovány nebo se staly filiálkami německých bank.
Zemědělství trpělo poklesem hektarových výnosů a stavu  užitkovosti dobytka i nedostatkem technického vybavení. Drancovány byly lesy, komplexy orné půdy byly zaorány pro vojenské účely.  Škody v zemědělství činily 44,5 mld Kč.
Doprava byla rozvrácena, dopravní prostředky zničeny nebo znehodnoceny a rozptýleny po celé Evropě. To postihlo polovinu lokomotiv, 68 procent osobních a 74 procent nákladních vagónů. Přišli jsme také o 60 procent nákladních aut a 50 procent autobusů a osobních aut. Narušeny a poničeny byly tratě, silniční síť a mnoho mostů. Ztráty v dopravě představují 25,1 mld Kč.
Leteckým bombardováním a pozemními boji byly rozsáhle poškozeny obytné a veřejné budovy. Škody byly odhadnuty na 18 mld Kč.
Šestiletá okupace se také vyřádila především v oblasti financí a měny. Začalo to stanovením podhodnoceného kursu koruny k marce (RM) 1 : 10, místo asi 1 : 6 . Směnitelnost RM za K se brzy stala nástrojem inflace protektorátní měny. Jakmile se RM dostala z oběhu do pokladny banky, musela být vyměněna za K. Říšská banka je připsala Národní bance  (NB), která je vedla na zvláštním Interimskontu. V r. 1944 činila tato výměna 11 mld. K. Po zrušení celní hranice došlo k rabování všeho, co v Čechách a na Moravě ještě mělo nějakou cenu. Další metodou bylo vydávání „dotačních šeků“ vojenskými i civilními protektorátními úřady, které také šly na zmíněné konto. Tak si český národ ve skutečnosti sám platil náklady na okupaci, nacistickou armádu, úřady i gestapo. Obrat za tyto „služby“ činil za léta 1939 – 1945 přes 306 mld K. K 30. 4. 1945 nám zbyla za insolventním Reichem pohledávka 15 291 100 000 K !
Náš průmysl dostával platby z NB v K, ale u ŘB byla hodnota vázána  na  žirovém  účtu. Pohledávka  na  konci války tak činila:
57 840 300 000. Vývoz našich firem placený i za protektorátu v devizách sloužil ŘB ke krytí dovozu nezbytných surovin ze zahraničí. Získala tak 15 mld K, které jen zvyšovaly objem oběživa v protektorátu. Za okupace vzrostlo množství oběživa  více než 7,5 krát  ( z 14,2  mld K ke konci r.1938 na 107,6 mld K). Daně se za tu dobu zvýšily o 52 procent.
Vrcholem nestydatosti a cynismu bylo vymyšlení a nadiktování tzv.“imatrikulačního poplatku“ za ochranu před vnějším ohrožením, který v r.1940 činil 3 mld K a vzrostl až na 15 mld za rok, celkem pak na 42,3 mld K.
Nacisté uloupili „československý zlatý poklad“ (čs.měnové zlato) a úplně vyčerpali devizové rezervy. Již dne 18. 3. 1939 muselo ředitelství NB souhlasit s převedením zlaté rezervy v Londýně v rozsahu 23 097 kg na tamní účet Říšské banky. V červnu 1940 bylo do Berlína převedeno 6376 kg. Pak další  tuna. Ještě 24. 4.1945 si dal K. H. Frank vyplatit z trezoru NB 88 tis. USD, 12 tis. liber šterlinků, 243 tis. holandských zlatých, prostě vše co tam z deviz zbylo.
Ministr financí Dr. Vavro Šrobár odhadl v Prozatímním národním shromáždění 5.března 1946 škody z okupace na 347,5 mld předmnichovských Kč.
Nejtěžší a nenahraditelné jsou ovšem ztráty na lidských životech. Okupaci podle memoranda ČSBS z 12. 1. 1993 zaplatilo životy 466 100 občanů z území ČSR. Z toho 350 tisíc popravených a umučených, včetně 15 tisíc dětí. V zahraniční armádě a v partyzánských jednotkách padlo 20 600 našich občanů. 95 tisíc osob zemřelo bezprostředně po skončení války a návratu domů. Celkem prošlo KT a věznicemi 450 tisíc našich občanů a repatriováno z nich bylo 80 tisíc. Celková součtová doba věznění činila 18 165 let. Totálně nasazených na nucené práce bylo 640 tisíc převážně mladých občanů naší ČSR. I další ztráty by bylo možno uvést v číslech, např. z otrocké práce v KT i z „totalajnzacu“, zrovna tak jako škody způsobené  nacistickým zločinem zavření vysokých škol 17. listopadu 1939 a perzekucí vysokoškolského studentstva i profesorského sboru. I zabráním budov VŠ a kolejí, pro věznice či úřadovny gestapa atp. To byla také ekonomika „německé třetí říše“ a naše ztráty!
Některé zločiny německé nacistické okupace naší vlasti  lze vyčíslit nebo i přesněji slovy vyjádřit. Ale tu tragiku porobení národa, ty pocity ponížení, hrozby gestapa i stanného práva, osudu Lidic, Javoříčka apod., hrůzy fyzického a psychického násilí, sprostoty i hulvátství, ale také pocity tísně i strachu. ani naproti tomu existující neochvějnouvíru i odvahu převážné většiny našich občanů vyčíslit nelze. Kolik ztrát utrpěl náš národ jen popravami a umučením vynikajících i prostých občanů naší země, kteří nám po osvobození tak scházeli.

MILOSLAV ŠIKULA