Národní dějiny jsou důležité!

Minulost nemá žádný smysl, pokud zkušenosti z ní nepřeneseme do budoucnosti, pokud se z ní nepoučíme. Zajímá má však současnou mládež, jak nahlíží na řádění nacistů? Na to jsem se zeptala několika mladých lidí, kteří do Sachsenhausenu přijeli.

Pavel Svoboda, student Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci, obory dějepis – němčina: Neonacistické hnutí sílí a asi to bude ještě horší. Nacionalismus bere vrch. Myslím si, že mnozí z mladých neonacistů neznají souvislosti a vůbec nevědí, za co vlastně bojují. Je to masa lidí, v níž se vybíjejí. Vůdci jsou zejména odpůrci globalizace, evropanství a světoobčanství. Propagují čistě národní státy a nacionalismus. Zajímám se o dějepis, je to živá věda, která je neustále ovlivňována dobou. Je to nositelka světla a učitelka života. Nejsem proto, aby se dějepis spojoval s občankou naukou. Výuku dějepisu zrušit nesmíme. Musíme znát dějiny, abychom věděli kdo jsme, odkud jsme přišli. Zvláště pro novou generaci, která už se narodila v Evropské unii, jsou národní dějiny velice důležité. Myslím si, že si musí uvědomit, že jsme Češi a kam patříme, že jako národ jsme už něco dokázali. Když naši hokejisti vyhrajou a národ jásá nad medailí, tak to považuji za falešnou hrdost. Proto v lidech musíme pěstovat historické povědomí.
Studenti Gymnázia J. A. Komenského z Dubí – Viktor Jungbauer, (kvarta), Tomáš Vícha (sexta):
Byli jsme už v Osvětimi a v Terezíně. Za poznáním. Druhá světová válka nás zajímá. Hlavně koncentrační tábory. To bylo něco šíleného. Na taková místa by lidé měli jezdit. Nemáme rádi nácky a jsme proti neonacismu.
Tomáš: Mladý lidi jsou někdy blbý. Nemám rád holé lebky ani žádné extremisty. Člověk by měl být sám sebou. Rodiče mne tak vychovávají.
Viktor: Znám i inteligentní Romy. Když se k nim budeme chovat slušně, bude to dobrý. A ne je střílet. Viděl jsem hodně pořadů o nacismu. Nemám nic proti současným Němcům. Rád jezdím do Německa. Jsou to naši sousedi, a tak chci s nima žít. Válka není dobrá věc. Jenomže se vždycky najde někdo, kdo ji chce vyvolat.
Viktor a Tomáš: Neumíme si představit, že bychom skončili v koncentráku.
Tereza Jelínková (ze stejného gymnázia), 12 let: Píšu článek o koncentračních táborech. Chci ukázat, jak je vidí dítě. To, co jsem tady viděla a slyšela, je pro mne hrozný šok. Někdy mi rodiče lezou pořádně na nervy, ale neumím si představit, že by mne od nich někdo odloučil a poslal je do koncentráku. Asi bych to nepřežila. Lidi nejsou zvířata a lidský život je fakt cenný. Člověk nemá právo brát život sobě ani druhým, ale ani zvířatům by neměl ubližovat. Nejsem zase tak malá, abych nepochopila, co se tady dělo. Před dvěma třemi lety bych kvůli tomu asi vůbec nespala. Teď už to zvládnu. Jsem ráda, že jsem do Sachsenhausenu mohla jet. Rodiče mi nebránili. Jsou rádi, že se o něco zajímám a že to chci studovat. Potřebuju něco dramatickýho a tady to tedy dramatický je. Lidi by neměli zapomínat na to co bylo, nesmějí se na to vykašlat. Chci znát o tom pravdu. Na Němce se nedívám jako na národ. Mě spíš zajímá, jaký člověk je, co umí. Národnost mne nezajímá. A Hitler? Ten byl určitě duševně chorý.