Pád Třetí říše

Film Pád Třetí říše se dlouho drží v tabulce nejnavštěvovanějších filmů. V souvislosti s tím se mezi návštěvníky i širší veřejností rozvinula diskuse, zda úspěšný herec Paul Granz ústřední postavu Adolfa Hitlera sehrál důvěryhodně a nebo zda ho vylíčil příliš sympaticky. V nakladatelství Epocha vyšla stejnojmenná kniha od německého historika Joachima Festa (nar. 1926) a filmového tvůrce Berda Eichingera. Publikace má tři hlavní části: Vlastní události posledních dnů Třetí říše, scénář filmu a charakteristiky herců s jejich názory na vlastní zpracování postav.
Film Pád Třetí říše v Německu vidělo dosud více než 6 milionu diváků. Patří mezi nejrozšířenější filmové zpracování posledních dvou týdnů Hitlerova života. Pečlivě komponované scény vycházejí z textu Joachima Festa a ze vzpomínek Hitlerovy sekretářky Traudl Jungeové.
V úvodní historické skice autor textu krátce ukazuje Hitlerův profil na konci jeho života a zároveň čtenáře seznamuje s nespornými obtížemi, s nimiž text vznikal – mnozí z osazenstva říšského kancléřství se vrátili ze sovětského zajetí až v roce 1955 a málokdo z nich ještě žije. Příznačné jsou i názvy kapitol – například Důsledek, nebo katastrofa; Hitler v německých dějinách; Válka je prohraná; Účtování. Banket smrti; Vůle k zániku…
V knize i ve filmu je mistrně zobrazeno prostředí, v němž se Hitler na konci svého života nacházel. Setkáváme se zde s osobnostmi, které mu byly nejbližší – s Goebbelsem, Keitlem, Bormanem, s Evou Braunovou a dalšími.
Není snadné z knihy i z filmu vyzvednout zvlášť silné části, které přímo charakterizují tehdejší dobu. Jednou z nich je nesporně taneční „zábava“ ve chvílích, kdy Hitler již umírá. Opilé důstojníky a ty, kteří stáli führerovi po celá léta nejblíže, údajně už nic nezajímá. Velmi dramatické jsou rovněž minuty, kdy Goebbelsova manželka svým šesti dětem podává smrtící jed. Zdá se mi však, že ve filmu jsou této otřesné události věnovány příliš dlouhé záběry.
Hitlerova postava je vylíčena podle skutečnosti. Jako maniak, jenž do poslední chvíle likviduje lidi a nikdo se neopováží jeho rozkaz neprovést nebo se mu protivit.
Nic Hitlera nemůže charakterizovat lépe, než jeho fanatické bažení po válkách a zabíjení. Ukazuje to nejlépe závěr šesté kapitoly nazvané Vůle k zániku. Už v roce 1938 vyložil svým generálům, že dlouhé období míru „by nám neprospělo“. Fest dospěl k závěru, že  Hitler byl po celý život pouhým vůdcem tlupy, který se dostal nahoru. Jako její náčelník nesledoval žádný jiný cíl, který by přesahoval myšlenku zabíjet a loupit. Když se v roce 1941 opájel představou, že na konci roku skončí vítězné tažení proti Sovětskému svazu, a obával se doby míru, obrátil se na generála Jodla s žádostí o předběžné zpracování vo-jenského útoku proti Afghánistánu a Indii.
A v roce 1943 se při rozmluvě s Ribbentropem vyjádřil: „Když se dnes spojím s Ruskem, vrhnu se na něj zítra – já prostě nemůžu jinak.“
Film i kniha o posledních dnech hitlerovského Německa je vcelku kladným přínosem k problematice a událostem, od nichž uběhlo již šest desetiletí. Na konkrétních příkladech je přístupnou formou zobrazeno období, jež bude patřit k nejtemnějším v historii lidstva.

Miloslav Moulis