Pohřbili jsme plukovníka letectva, hrdinu války, Pavla Švece

Nebe plakalo a bouřil Gripen. Poslední palubní střelec bitevníku z Východní fronty odletěl.

Obloha byla olověná a řetězila slzy, když v obci Rtyně (Krkonoše) započalo rozloučení s plukovníkem Pavlem Švecem (94). Jeho svědectví o válečné době pohřbilo nebe, ale já v sobě teď obracím listy z kroniky života muže, který bojoval, nejprve za svobodu Československa a po roce 1968 o vlastní existenci. Z pilota stal se na mnoho let řidičem, smeten husákovskou čistkou. 

Několikrát se ocitl na hranici smrti, třeba když se v roce 1944 na Slovensku přesouval s jednotkou lesem a náhle, vprostřed slova, kamarád vedle něho padl mrtev k zemi. V korunách stromů byli uvázáni Němci a začali je zákeřně odstřelovat. Ještě začátkem května 1945 uskutečnil  bojový let nad Českým Těšínem, kde účtoval s nacisty,  odsouvajícími výzbroj a munici po železnici. 

Po roce 1989 se nedočkal žádného vysokého ocenění, nebyl nositelem Zlaté lípy ani Řádu T. G. Masaryka. Opakované návrhy na jeho ocenění uvadaly v zásuvkách úředníků, ale on věděl, že přehlížet činy veteránů války, těch řadových vojáků, je u nás docela  snadné. Jestli někde nad námi vyslechl čestné salvy a ohlušující řev Gripenu, co ho doprovodil na poslední cestě, těžko zvědět. Skromný a neokázalý, pravdě o válce oddaný člověk, našel své největší životní štěstí v lásce manželské. Ta přetrvala neuvěřitelných 67 let. Tohle je jeho vzkaz  dnešní mladé generaci, významný a obdivuhodný, stejně jako jeho dávné, odtékajícím časem zastřené hrdinství. Co nám tedy zbývá? Neustále probouzet vzpomínky na takové muže, jakým byl plukovník letectva, Pavel Švec.

Pavel Šmidrkal, tikový tajemník Sdružení čs.zahraničních letců-Východ