“Pracovat a šetřit…”
Počátkem letošního roku tomu bylo 85 let, kdy byl spáchán atentát na jednoho ze zakladatelů Československé republiky, účastníka prvního národního odboje, právníka, politika a ekonoma Aloise Rašína.
Narodil se v roce 1867 v Nechanicích na Královéhradecku, po studiích na gymnáziu začal studovat nejprve na lékařské, posléze na právnické fakultě v Praze. Na konci 19. století se aktivně zapojuje do hnutí radikální studentské mládeže a stává se jedním z vůdců tzv. Omladiny. Po politickém procesu, který rakouská justice s Omladinou vede, je mladý Rašín v roce 1894 odsouzen na dva roky do vězení. Ale již v následujícím roce je amnestován a propuštěn, je mu vrácen i titul doktora práv.
Od roku 1907 se A. Rašín vedle své advokátní praxe věnuje i politické činnosti. Stává se místopředsedou Národní strany svobodomyslné (Mladočeši) a v roce 1911 je za ni zvolen poslancem Říšské rady ve Vídni. Zde se věnuje především ekonomickým otázkám, je spoluautorem hospodářského programu své strany a řídí národohospodářskou rubriku Národních listů. Stejně jako další čeští politikové z řad říšských poslanců, kteří se po roce 1918 stali poslanci a ministry vlád Československé republiky. Ve vídeňské sněmovně se Rašín a jeho čeští kolegové naučili doslova abecedu parlamentní práce, kterou mnozí z nich mohli později přenést do vládní a parlamentní činnosti samostatného Československa.
V době první světové války se Rašín zapojuje do ilegální protirakouské činnosti, podílí se na domácí odbojové činnosti, která ve spolupráci se zahraničním odbojem, vedeným T. G. Masarykem, usiluje o vytvoření samostatného československého státu. Stává se aktivním účastníkem prvního národního odboje. Za odbojovou činnost v organizaci Maffie je spolu s Karlem Kramářem v létě 1915 zatčen a v roce 1916 odsouzen za velezradu k trestu smrti. Ani ve vězení však Rašín neztrácí naději a pilně zde studuje ekonomickou a národohospodářskou literaturu, zejména otázky související s problematikou měnové a finanční politiky. Rozsudek smrti nad českými politiky však již nebyl vykonán, protože nový rakouský císař Karel I., ve snaze po získání přízně českých politiků a uklidnění české veřejnosti, uděluje Rašínovi a dalším českým odsouzencům amnestii.
Po propuštění se Rašín stává vůdčím představitelem Národního výboru československého, který se posléze stává domácí politickou reprezentací nově projektovaného státu. Stává se jedním z „Mužů 28. října“, kdy se v tento významný den našich novodobých dějin zapojuje do politického převratu v Praze. Je také autorem prvního zákona z téhož dne, který oficiálně vyhlásil vznik nového státu - Československé republiky.
Dne 14. listopadu 1918 je v Praze utvořena první československá vláda, jejímž předsedou se stává Karel Kramář a ministrem financí Alois Rašín. A právě v prvních letech existence samostatné ČSR se Rašín proslavil jako člověk, který dal novému státu, vzniklému na troskách Rakousko-Uherska, pevnou a stabilní měnu. Nejprve nařídil okolkovat všechny dosavadní rakouské bankovky, a tím oddělit měnu nového státu – československou korunu. Po vytvoření nové měny zahajuje politiku deflace, která vede k postupnému zpevňování koruny, a zanedlouho patří k nejsilnějším a nejstabilnějším měnám na evropském trhu.
Rašín jde důsledně za svým cílem, zájmy státu staví i nad sociální a jiné společenské problémy své doby. Odmítáním zkrácení pracovní doby na 8 hodin pobuřuje dělníky, odmítáním sociálních dávek a kompenzací vojákům, navracejícím se z války, si znepřátelí zejména legionáře. Jako správný hospodář se domníval, že je třeba nejdříve ozdravit ekonomiku nově vzniklého státu, zabezpečit její pevnou měnu a teprve potom řešit naléhavé sociální otázky.
Navzdory tvrdé kritice však jeho hospodářská politika vytvořila dobrou základnu pro to, aby ve dvacátých letech překročila dynamika československého hospodářství evropský průměr a naše republika prožila hospodářský rozkvět, nesporně největší ve svých dosavadních dějinách. Vytváření silné a pevné československé měny se však neobešlo bez problémů a dočasných nepříznivých následků, jako byla vyšší nezaměstnanost a likvidace kapitálově slabších a méně konkurenceschopných podniků. Celé své úsilí věnoval Rašín úkolu vyrovnat státní příjmy a výdaje. Proslulým heslem „Pracovat a šetřit“, se zase snažil vštěpovat úspornost do myslí svých krajanů. Svojí politickou orientací byl národním a pravicovým politikem, českým vlastencem tělem i duší. Vedle předsedy Československé národní demokracie Karla Kramáře se Rašín stává nejvlivnějším politikem této strany, reprezentující zejména podnikatelské vrstvy a národně orientovanou českou inteligenci.
Ministrem financí se Rašín stává znovu na podzim 1922 v nové vládě Antonína Švehly, kdy pod nátlakem veřejného mínění a svých kolegů ve vládě byl nucen přistoupit na zmírnění své finanční politiky. Ale dříve, než stačil cokoliv nového realizovat, jej 5. ledna 1923 zasáhly výstřely anarchistického atentátníka, kterým po několika týdnech usilovného zápasu 18. února téhož roku podlehl.
Náš stát tak před 85 lety ztratil významného politika a státníka, jehož jméno již navždy zůstane spojeno s jeho založením a s účastí na prvním národním odboji. Byl architektem stabilní meziválečné měny ČSR, kterou nám okolní státy mohly jen závidět.
V otcových šlépějích šel také jeho syn Ladislav Rašín, narozený v Praze v roce 1900, další pozapomenutá postava našich novodobých dějin Také on vystudoval práva a v roce 1935 byl zvolen poslancem Národního shromáždění (parlamentu) za Národního sjednocení, jehož součástí se stala také Kramářova Československá národní demokracie. V osudových dnech pro republiku, v září 1938, stanul v čele Výboru na obranu republiky a spolu s politiky ostatních politických stran, bez ohledu na ideologické různice, stál nekompromisně na požadavku, že se ČSR musí bránit vůči agresi nacistického Německa za každou cenu i pokud by její armáda zůstala osamocená a bez spojenců. Ještě po osudné mnichovské konferenci apeloval na prezidenta Edvarda Beneše a vládu republiky, abychom bez boje nevydávali pohraniční území se soustavou důmyslně vybudovaných vojenských bunkrů a opevnění.
Po okupaci okleštěného Československa a zřízení Protektorátu Čechy a Morava se Ladislav Rašín po vzoru svého otce zapojuje do domácího odboje, a to v organizaci Politické ústředí, která aktivně spolupracuje s československou exilovou vládou v Londýně. Je zatčen gestapem a až do konce války vězněn v různých nacistických věznicích. Zde také v samotný předvečer konce války, na jaře 1945, v důsledku vypuknuvší epidemie umírá.
Měli bychom si vždy připomínat, že aktivní účastnící odboje se nerekrutovali pouze z příslušníků zahraničních vojenských jednotek a že zázemí okupované vlasti nesestávalo pouze z lidí pasivně vyčkávajících nebo aktivních kolaborantů a národních zrádců. Náš národ by si tyto skutečnosti měl stále připomínat a proto i jméno RAŠÍN by nemělo nikdy upadnout v zapomnění.
Mgr. Jan Jandl, historik
