Projev 1. místopředsedy ÚV ČSBS na Pietním aktu v Technické ulici na Praze 6 u památníku parašutistů 2. SV
Vážení účastníci pietního shromáždění, sestry a bratři
Scházíme se, tak jako každoročně, u Památníku parašutistům československé zahraniční armády a jejich spolupracovníkům v domácím odboji padlým v letech 1941 – 1945. A tradičně zde připomínám sepětí parašutistů v jejich boji proti německým nacistickým okupantům s příslušníky domácího odboje.
Úvodem budu citovat z dopisu Edvarda Beneše, který napsal v roce 1942 v londýnské emigraci Wenzelu Jakschovi (předsedovi Německé sociální demokracie v předválečném Československu), který v té době byl v emigraci též v Londýně - cituji:
„Obtíže se nikdy nevyřeší následováním chyb nebo demagogie odpůrcovy. Bylo by směšné, kdyby i českoslovenští antinacističtí demokraté se po válce mezi sebou hádali o slova a dělali z nacistického dědictví a z terminologie politické aféry“.
Proč zde připomínám právě tato slova druhého čs. prezidenta? Protože v nedávné době jsem se zúčastnil několika vzpomínkových akcí, při nichž byla vzdávána čest dvěma významným příslušníkům čs. armády, rotmistrům a parašutistům Josefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi, za splnění bojového úkolu provedením útoku a fyzickou likvidací zastupujícího Říšského protektora SS-oberguppenführera a generála policie Reinharda Heydricha.
Většina politiků, historiků, a reportérů, kteří o této události hovořili nebo psali popisovali a popisují splnění bojového úkolu obou parašutistů jako ATENTÁT. V některých médiích se dokonce objevuje, že parašutisté „spáchali“ atentát. V internetových IDNES dne 15. 6. 2017 se v popisu jinak vynikajícího projektu týkajícího se ztotožnění kosterních pozůstatků obětí, které jsou uloženy na Ďáblickém hřbitově, kde by měli být uloženy i kosterní pozůstatky Jasefa Gabčíka a Jana Kubiše se objevil výraz – cituji „… pachatelů atentátu na Reinharda Heydricha….“. Setkal jsem se také s výrazem, že „Reinhard Heydrich byl zavražděn“. Všichni kdo hovoří o atentátu se hájí tím, že čerpají z dobových dokumentů té doby, zejména z protokolů Gestapa a protektorátního tisku. Ano, je třeba jim dát za pravdu, z pohledu německé nacistické okupační správy, jejíž součástí byla i správa protektorátní, byl uvedený útok
čs. vojáků popisován jako atentát.
Jak jsem však uvedl již výše, v době války akci provedli vojáci československé armády, kterým byl uložen bojový úkol. Já tady mám sebou veřejně známou fotokopii záznamu z porady v Londýně, která se uskutečnila dne 3. října 1941, kde je zaznamenán rozhovor přednosty zpravodajského odboru tehdejšího čs. MO v Londýně plk. gšt. Františka Moravce s rotmistrem Josefem Gabčíkem a rotným Karlem Svobodou (který byl později nahrazen Janem Kubišem) za přítomnosti pplk. Josefa Bártíka,
mjr. Karla Palečka a mjr. Jana Krčka. V záznamu se neobjevuje žádný výraz ATENTÁT, nebo dokonce spáchání ATENTÁTU.
Proto právě tady, na tomto místě, kde si připomínáme oběti československých vojáků v boji proti německé nacistické okupaci, a to jak těch co jako parašutisté seskakovali na okupované území, tak i těch co byli
po 30. září 1938 a po 15. březnu 1939 nuceni svléknout československou vojenskou uniformu a do protinacistického odboje se zapojili jako civilisté a parašutistům pomáhali, proto právě zde, chci vyzvat všechny české historiky, politiky a novináře, samozřejmě vojáky AČR a další, kteří události útoku na Reinharda Heydricha budou popisovat, aby využívali český dobový dokument a událost popisovali podle tohoto dokumentu jako splnění bojového úkolu československých vojáků, parašutistů.
„Bylo by směšné, kdyby čeští antinacističtí demokraté se mezi sebou hádali o slova a dělali z nacistického dědictví a z terminologie politické aféry“.
Děkuji za pozornost
