Vlasovci jako „osvoboditelé“ Prahy v květnu 1945

Vlasovci jako „osvoboditelé“ Prahy v květnu 1945

V nedávné době jsme si v Praze připomínali 73. výročí událostí Pražského povstání. Připomínali jsme si hrdinství téměř 30 tisíc pražanů, kteří mohli sedět doma tzv. za pecí a čekat až budou osvobozeni, přesto vyšli do ulic a zabránili tak německým jednotkám nacistického Wehrmachtu a Waffen-SS aby si z Prahy udělaly vojenskou pevnost. Téměř 3000 pražanů zaplatilo své odvážné vystoupení svým životem. Bylo mezi nimi i mnoho mladých ve věku mezi 15 – 20 roky.

Od uvedených událostí uplynulo již 73 let a my se k nim každý rok vracíme a připomínáme si je, přestože po zemi chodí již třetí a čtvrtá generace tzn. vnuci a pravnuci přímých účastníků, pro které se jedná o události dávno minulé. Proč se tedy k těmto událostem stále vracíme. Proč si je stále připomínáme?

Není to jenom pro to vlastní připomínání, je to proto, že těm, kdo se dnešních dní nedožili, těm kdo obětovali za naši dnešní svobodu to nejcennější co měli, to je své životy, za jejich hrdinství a odvahu děkujeme a projevujeme jim takto svou úctu. A to je to nejmenší co pro ně můžeme udělat.

Ve vystoupeních řady významných řečníků (dokonce i některých „historiků“) bylo v letošním roce v Praze více než kdy jindy připomínáno, že na osvobození Prahy se významnou měrou také podílely jednotky tzv. „vlasovců“ z divize bývalého sovětského plukovníka Buňačenka, kterého nacisté v únoru 1945 povýšili do hodnosti generálmajora. Ztráty „vlasovců“ nebyly nijak malé. Odhadují se na 300 padlých. V Praze na Olšanských hřbitovech je připomíná pamětní deska a pomník, na kterém jsou uvedena jména – generál Vladimír BOJARSKIJ, generál Michail ŠAPOVALOV a také major Karl-Ludwig OTTENDORF s dodatkem že zahynuli v  Příbrami v květnu 1945.
Jak se „vlasovci“ dostali do prostoru Příbrami? Do prostoru, který ještě 10. května 1945 ovládala vojska Waffen SS
pod vedením SS-Gruppenführera Carl Pücklera von Burgauss, velitele jednotek Waffen-SS na území Protektoratu Böhmen und Mähren.

Na straně pražských povstalců bojovaly jednotky 1. divize „vlasovců“ pod vedením generála Buňačenka. V knize Jindřicha Marka „Barikáda z kaštanů“ vydané v dubnu 2005 na str. 190 – 194, je tato pomoc dokladována mimo jiné i výpisem záznamu z bojového deníku velitele povstaleckého úseku PO-V2 bývalého legionáře pplk. děl. Františka Peška – ráno 7. května velitel oblasti Praha-východ oznamuje, že jsou na cestě Vlasovci do mého úseku. Přijíždějí
k 9 hodině – 2 tanky, 1 kulometné auto, za nimi dvě děla a dvě pěší roty. Jedno dělo zaujalo postavení a vypálilo dvě rány.
Další střelbu velitel odmítl, že je škoda bořit domy, aby bylo kde bydlet. Tanky zaujaly vyčkávací postavení. K útoku však nedošlo.
Ve 14.00 hod. odjely zpět do Prahy. Za nimi v 16.00 hod. i obě děla. Zápis dále pokračuje – Jednu pěší rotu jsem zasadil do prostoru Jezerka a jednu rotu do prostoru na Děkance za předpokladu, že tam dopochoduje zbytek praporu. To se nestalo a tato rota zůstala na místě až do večera. Rota zasazená do prostoru Jezerka vyrazila s elánem do útoku, ale útok brzy zastavila poté kdy padl velitel roty a zůstala na obranné čáře. V 19.30 hod. mě bylo hlášeno, že obě roty Vlasovců odpochodovaly z postavení. Proto jsem byl nucen učinit opatření k posílení obou oslabených úseků. Na str. 194 Jindřich Marek dále uvádí, že i upřímný obdivovatel „vlasovců“ jako je historik Stanislav Auský přiznává, že je třeba mimo jakoukoliv pochybnost konstatovat, že hlavní tíhu bojů v Praze nesly jednotky pražských povstalců.

Vojenské jednotky ROA (Ruské osvobozenecké armády) tzv. „vlasovců“ byly sice na bojištích podřízeny vojenským velitelům Wehrmachtu, organizačně však vznikaly pod záštitou Říšského vedoucího SS a velitele Waffen-SS Heinricha Himmlera, který bývalého velitele sovětské 2. úderné armády generálporučíka Vlasova v listopadu 1944 jmenoval velitelem ROA s hodností generálplukovníka a umožnil mu, aby svou armádu budoval v organizační struktuře Waffen-SS. Jednotky ROA byly tedy v podstatě jednotkami Waffen-SS. Vznikly dvě divize a letecká jednotka. V  1. divizi generála Buňačenka bylo i 5.000 hrdlořezů z  Kaminského brigády, kteří se podíleli na krvavém potlačení Varšavského povstání a na další nesčetné řadě zločinů na polském území. Na Moravě se pak „vlasovci“ koncem 2. sv. války podíleli na vraždách obyvatel obce Zákřov.

A tady se nabízí otázka - opravdu budeme v budoucnosti „vlasovce“ tzn. příslušníky jednotek Waffen-SS, oslavovat jako osvoboditele Prahy a stavět jim pomníky?

Závěrem chci připomenout slova prezidenta Edvarda Beneše, který na ustavujícím sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých v Praze v prosinci 1945 uvedl:

„Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těch letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet.

Že začnou – o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli do útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí svůj útok s útokem na naši svobodu národní a lidskou.“

Emil Kulfánek