Záhady brdských lesů

Železná opona nebyla jenom hranice…

Žily zde různé kmeny, zdejší obyvatelé si osvojili nejrozmanitější dovednosti, aby mohli co nejlépe využívat bohatství lesů. Smolaři, voraři, horníci i hutníci… A pak je „vyhnali“ vojáci. Z malebných brdských hvozdů udělali střelnici, budovali obranný pás Prahy, střežili odsud nebe Evropy, ryli se v zemi, aby ji prošpikovali smrtonosnými raketami. Střídaly se tu stejnokroje – československé, německé, vlasovské, esesácké, sovětské.

 

Železná opona nebyla jenom státní hranice. Nevymysleli si ji ani pohraničníci, ani celníci, natož obyčejní lidé. Byla dílem politiků velmocí, které se neptaly, co by si prostý občan přál. Často se jejich nejvyšší mocní dokonce ani neobtěžovali vlády „spřátelených“ států informovat o takové „drobnosti“,  jaké že to kejkle na jejich území provádějí.

Do brdských lesů začaly přijíždět vlaky zakryté plachtami, které je chránily před nežádoucími zraky zvědavců. Mohly by totiž vyvolat pohříchu nepříjemné otázky a kdo ví, zda by odpovědi na ně byly (ne)uspokojivé. Pokud by se vůbec někdo ze zasvěcených namáhal je zodpovědět. Co by se asi dělo pak?!

V dějinách se nehraje na co by kdyby. Platí jen fakta. Po jejich stopách se vydal zkušený autor literatury faktu Milan Syruček.

Záhadný náklad, o němž potuchy neměly ani československé nejvyšší politické a vojenské špičky, mizel za nejedněmi šestitunovými ocelovými vraty, pod několik metrů tlustými betonovými stěnami a čekal na svou příležitost. Bylo ho tolik, že by se zemí srovnal celou Evropu. Obrazně řečeno, seděli jsme na sudu prachu.

Co dělali lidé, kteří jej hlídali, jak tady žili, jak se chovali? Proč právě tady měl být umístěn americký radar? Také na tyto a řadu dalších otázek autor knihy Záhady brdských lesů, s podtitulkem Od vykopávek po jaderné zbraně a radar, hledá odpovědi. Jde o první souhrnné svědectví o místech a skutečnostech, o nichž jsme nic nevěděli. Je  výpovědí o naší minulosti, bez níž sotva  pochopíme současnost. Jak upozornil jeden z kmotrů publikace, Ing. Oldřich Vlasák, místopředseda Evropského parlamentu, „byli jsme tehdy zatahováni do nebezpečné sovětsko-americké hry na jadernou válku; spolu s námi se měla týkat i dalších států východního bloku“.

Je to varování, z něhož bychom měli vyvodit náležité závěry, neboť zatahováni do válečných hrátek mocných tohoto světa jsme dnes a denně.

Šílená minulost, kterou jsme neznali, tak ji v doslovu Syručkovy práce označil RNDr. František Janouch, CSc., mj. český a švédský atomový fyzik.

„K svému překvapení a úžasu jsem zjistil, že obě supervelmoci, USA a SSSR, měly tenkrát ve svých jaderných arsenálech více než 65 000 atomových a vodíkových bomb, většinou mnohonásobně – a předpona ‚mnoho‘ neznamená několikrát, ale desítky, stovky či dokonce tisícekrát silnějších, než byla bomba, svržená na Hirošimu.“ A dodává, že tohle zjištění odpovídalo tehdejším doktrínám generálních štábů, které se tenkrát, v USA, zkráceně nazývaly MAD. Zkratka používaná Američany byla více než výstižná. Slovo MAD anglicky znamená šílený. „Tedy šílená doktrína, filosofe či ideologie,“ podotýká František  Janouch.

Jak při křtu knihy dodal, pokud by byly použity, stali bychom se terčem odvety. V současném rozbouřeném světě je to více než aktuální poučení.

V dávných časech tu nešuměly bory. Místo Brd se zde rozkládalo veliké sladkovodní jezero. Přímo v jejich srdci, u městyse Jince, francouzský učenec Joachim Barrande v první polovině 19. století objevil snad největší naleziště trilobitů, které nás proslavilo v Evropě i ve světě. Kvůli jejich zkamenělinám, jak Milan Syruček ironicky poznamenává, o tisíce let později, pečlivě zahalené vlakové soupravy nepřijížděly

Prošel a projel desítky kilometrů i v zakázaném vojenském pásmu, mluvil s desítkami očitých i náhodných svědků, odborníků, prostudoval obrovské množství dokumentů.. Třebaže se více jak půl století věnuje mezinárodním vztahům, nevycházel z údivu, co zde viděl, slyšel a četl.

Brdy  přitahují svou krásou a malebností a současně děsí. Možná husí kůži a úžas vyvolají i ve vás, až se do knihy toho známého autora literatury faktu začtete.

(Vydalo ji nakladatelství Epocha, Kaprova 12, 110 00 Praha 1, tel.: 224 810 353, epocha@epocha.cz, www.epocha.cz)

 

                                                                   Jana Časnochová-Vrzalová

 

 

Pouze dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost. U té první si tím však nejsem tak jist.

                                               Albert Einstein

 

 

Moje doporučení budoucím generacím je: nevěřte všemu, co se dočtete v tisku, protože tisk ne vždy říká pravdu. Budoucí generace se budou muset naučit číst mezi řádky a ne vždy přijímat to, co jim jejich vlády předkládají. Vlády jsou řízeny lidmi a tito lidé nerespektují vždy skutečné potřeby ostatních lidí. Mnozí lidé říkají, že minulé století bylo století megazabíjení a toto století bude stoletím megamanipulace lidmi prostřednictvím médií.

                                                 Francis G. Powers jun.

 

Jeho otec Francis Garry Powers byl 1. května 1960 sestřelen se špionážním letounem U-2 nad Sverdlovskem (dnešní Jekatěrinburg). Zachránil se padákem a byl zajat. Odsouzen na deset let, dne 10. února 1962 byl na glienieckém mostě spojujícím Berlín s Postupimí vyměněn za sovětského špiona Rudolfa Abela, zadrženého v USA.