„Zajímá mě, jak to tehdy bylo“

„Můžete s klidným srdcem napsat: přihlásil jsem se do soutěže naprosto dobrovolně,“ odpověděl v aule Gymnázia Jiřího Ortena v Kutné Hoře na mou otázku „zdali se nemuselo“, student této školy Václav Mlčoch. „Pan profesor češtiny a dějepisu Lukáš Provaz se zeptal, kdo má zájem.“ „Ano, soutěžíme dobrovolně,“ doplnila Václava jeho kolegyně v soutěžním družstvu Kristýna Krakorová.

Jedenáctý ročník soutěže Národ se ubránil pro studenty všech šesti středních škol Kutnohorska, pořádaný OV ČSBS a Gymnáziem Jiřího Ortena, začal v devět hodin 7. dubna českou státní hymnou v podání studentského pěveckého souboru Gaudeamus. Mgr. Zdeněk Licek diriguje i spirituál Oh, Freedom. Na stupních auly už zasedli diváci, studenti z hostitelské školy. Nastupují moderátoři, absolventi zdejšího gymnázia, místa u stolků zaujímají soutěžní družstva, je jich osm, dvoučlenných, jen Jana Piskačová je sama („Kamarádka onemocněla.“). Nastupují zapisovatelky bodů, pan Kučera z kabelové televize Kutná Hora začíná natáčet – a na židle naproti soutěžící mládeži usedá porota – členky ČSBS Marie Prosová, Jaroslava Nováková a Marie Bukovská, dále bývalý sachsenhausenský vězeň profesor Emanuel Selinger a samozřejmě Jiří Dvořák, který před jedenácti lety stál u zrodu soutěže a připravil nyní sto otázek z dějin první a druhé světové války, ze západní a východní fronty, ale i z oblasti vojensko-politické (což je pěkná fuška). Soutěž zdárně probíhá už tolik let také zásluhou ředitele kutnohorského gymnázia RNDr. Vladimíra Slavíčka, předsedů okresního výboru Svazu i profesorů, kteří se podílejí na přípravě soutěžících. Jako třeba Mgr. Dana Vepřková, zástupkyně ředitele, která teď vítá jménem ředitelství zvláště členy ČSBS a přeje studentům, aby se jim v soutěži dařilo. Krátce promlouvá předseda OV ČSBS Kutná Hora – Čáslav Ing. Jiří Kotek – a začíná se soutěžit. První si z osudí vybírá otázku – a hodně těžkou – Václav
Mlčoch: „Od kterého roku začali Židé v protektorátu nosit žlutou hvězdu?“ Odpovídá špatně, žádný bod. Čáslavští mají odpovědět na otázku, kde skončila druhá světová válka. Správně, v Japonsku, dva body. Reprezentant prvního družstva Průmyslové školy v Čáslavi přes poradu s kolegou a nabídnuté tři možnosti neodpovídá správně na otázku, kde v Praze došlo k atentátu na Heydricha. Další „Čáslaváci“ si vybírají správnou možnost, ano, ministrem národní obrany v Benešově emigrantské vládě v Londýně byl
generál Sergej Ingr. Okamžitá správná odpověď zazněla na otázku „Kdo byl velitelem 1. čs. armádního sboru v SSSR?“
„Někdo má na otázky štěstí,“ říká mi kdosi z poroty.
První kolo skončilo, zapisovatelky sčítají body, student Mlčoch hraje na klavír. Krátce hovořím s Davidem Lázničkou a Michalem Benešem z čáslavské průmyslové školy. Říkají: „Otázky dostaneme měsíc předem a připravujeme se; pokud jde o nás dva, koukali jsme do encyklopedie Historie světa, do knihy Války a válečníci, hledali jsme na internetu a ptali se profesorů dějepisu.“
Zjišťuji, že k té stovce otázek, které studenti dostali, je připojen ve formě a, b, c seznam správných odpovědí, ale takovým způsobem, že v žádném případě nemůže být při průběhu soutěže tahákem.
Následují otázky pro rozstřel dvou družstev Střední zemědělské školy v Čáslavi. Jedno z nich neobstálo. V kategorii gymnázií postupují do druhého kola všechna družstva. V druhém kole neuspěla družstva Střední průmyslové školy v Čáslavi a zbylé družstvo čáslavské Střední zemědělské školy.
Druhé kolo skončilo. Opět se sčítají body, opět koncertuje Václav Mlčoch a zpívá soubor kutnohorského gymnázia Gaudeamus. Pak přichází rozstřel mezi dvěma družstvy této školy; jedno odpovídá po vzájemné poradě správně, druhé ze tří možností špatně. Byly to těžké otázky.
Zatímco se vypisují diplomy a zpívá opět Gaudeamus, ptám se Jany Piskačové, té co musela soutěžit sama, jestli se soutěže zúčastnila také dobrovolně. „Jasně, paní profesorka Ludmila Mojžíšová se ve třídě zeptala, kdo by měl zájem. Přihlásili se čtyři, z Technického lycea školy. Historie, i její války a odboj mne zajímá. Zajímá mne prostě, jak to tehdy bylo.“
A je tu vyhlášení vítězů. Tím absolutním, s největším počtem bodů, je družstvo Střední průmyslové školy Kutná Hora. Zdá se, že vítězové, Martin Plaček a Jan Kundrlík, mají radost, především z putovního poháru OV ČSBS Kutná Hora – Čáslav, z dortu i z dalších dárečků; předávají je Jiří Kotek a Jiří Dvořák. V kategorii gymnázií je první Čáslav, dvě družstva absolutního vítěze devíti ročníků, kutnohorského gymnázia, skončila tentokrát na druhém a třetím místě. Letošní vítězství kutnohorské Střední průmyslové školy je trošku pozoruhodné; oproti gymnáziím se šesti až osmi hodinami dějepisu týdně, mají ostatní školy, ukončené maturitní zkouškou, jen dvě až čtyři hodiny.
Na zpáteční cestě vlakem do Prahy jsme se s Dr. Marií Bezchlebovou, členkou Historicko-dokumentační komice ÚV ČSBS, zamysleli nad průběhem soutěže. A resumé? Dobrovolná účast a zájem studentů, dobrá společenská a kulturní úroveň, obětavost organizátorů. Soutěžící a vlastně i ostatní studenti – diváci (a že jich bylo za těch jedenáct let dost) se dozvědí, jakáže je to v mediích se objevující lež, že Češi od Bílé Hory nebojovali, že český národ je zbabělý apod.
Pravda, otázky byly, až na výjimky, jen faktografické, nenutily k přemýšlení (až na otázky „Jaký význam měl Edvard Beneš v první světové válce?“ nebo „Jak hodnotíte činnost generála Eliáše za okupace?“) Ale zase u těch faktografických otázek lze ihned říci, zdali odpověď byla dobrá nebo špatná.
Pochvalu za soutěž si zaslouží podniky, které ji podpořily věcnými dary. Jsou to Sklárny Kavalier v Sázavě, Dětský domov, Městský úřad, Václav Mika, Ing. V. Vocl, Sázavská pekárna, vše ze Sázavy, Petr Prokeš, Uhlířské Janovice, Kooperativa tamtéž a Pinelli, provoz Svobodná Ves, Ing.Vik.

***
Uznání si zaslouží každý OV ČSBS, který soutěží Národ se ubránil (je to i Břeclav) nebo jinými formami se snaží působit na mládež… Dopoledne, které jsem prožil 7. dubna v Kutné Hoře, mě potěšilo…

Karel Kroupa